Jan Waldauf: SOKOL – malé dějiny velké myšlenky (2)

Rubrika: Publicistika – Víte, že...?

Pokračování....


Sokolská myšlenka byla velice silná a jako sjednocující pouto dávala vzniknout sokolským jednotám všude tam, kde v té době žili čeští vystěhovalci – v Uhrách, Rakousku(zde jejich vzniku úřady zarputile bránily), Slovinsku, Chorvatsku, Polsku, v Americe...
Sokolské hnutí mohutnělo, jednoty se sdružovaly v župy, vznikaly centrální organizace (viz citace z textu=>)

Od založení do konce první světové války 

Založení Sokola 16.února 1862 v Praze vzbudilo veliký ohlas v tehdejší době národního rozmachu a ještě ve stejném roce vzniklo devět dalších sokolských jednot v Brně, Čáslavi, Jaroměři, Jičíně, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami, Turnově. Rok nato bylo založeno pět dalších jednot a první jednota v zahraničí, „Južni Sokol“ v Lublani. V roce Fügnerově smrti 1865 bylo již 20 sokolských jednot s 1 950 členy, a v únoru téhož roku byla také založena první sokolská jednota českými vystěhovalci v Americe, v městě St.Louis. 
 
          

V Americe, kde se české sokolské jednoty již v roce 1878 sdružily v ústřední organizaci, „Národní Jednotě Sokolské“, byla po vzoru českých sokolských jednot založena v roce 1892 v Chicagu také první slovenská sokolská jednota. Byla to první vůbec slovenská sokolská jednota, neboť všechny pokusy o založení Sokola na Slovensku byly vždy maďarskými úřady zmařeny. Již v roce 1867 uveřejnily „Pešťbudínské vedomosti“ výzvu J.B.Zocha k zakládání tělocvičných spolků po vzoru Sokola; v roce 1871 byl učiněn pokus o založení Sokola v Gemeri a ve Svatém Martinu, maďarské úřady však jejich činnost nedovolily

                      

V roce 1888 byla v úsilí o vytvoření ústřední organizace sokolstva podána nová žádost na schválení stanov pro spolek sokolských žup, a aby se jejich schválení snáze dosáhlo, byly jen pro sokolstvo země České. Tyto stanovy byly schváleny a v březnu 1889 se konečně podařilo ustavit ústřední sokolskou organizaci, Českou obec sokolskou (ČOS), která sdružovala 185 jednot v 11 župách s 21 740 členy. Starostou byl zvolen dr.Jan Podlipný, náčelníkem dr.František Čížek, jednatelem dr.Josef Scheiner.

Jednoty pořádaly veřejná cvičení, výlety, besedy, všesokolské slety, zájezdy na tělocvičná soupeření za hranice... (viz citace z textu=>)

Krátce po svém ustavení uspořádala ČOS v červnu 1889 první zájezd za hranice Rakouska, do Paříže, na tělocvičné závody francouzských gymnastů. Rakouská vláda zájezd zakázala, sokolové však přesto v počtu 137 osob jeli (v občanském šatě, teprve za hranicemi se převlékli do sokolského kroje) a sokolská družstva získala v závodech první tři ceny. Francouzský prezident M-F.Carnot daroval výpravě kytici se stuhami, kterou sokolové pak nesli v slavnostním průvodu místo praporu, který nesměli přivézt. Tento odvážný tělocvičný a politický čin vzbudil velikou pozornost a odezvu a byl pak výstižně nazýván „proražením okna do Evropy“. V následujícím roce uspořádal Sokol v Kolíně závody v antickém pětiboji, který byl počátkem české lehké atletiky.

   

V roce 1895 se také konal první sokolský valný sjezd, na němž bylo usneseno zavedení pravidelné vzdělávací činnosti, pro jejíž řízení v jednotách a župách byl při ČOS ustaven zvláštní vzdělávací odbor.
-
V roce 1897 vstoupila ČOS do Evropské tělocvičné unie (předchůdce Mezinárodní tělocvičné federace FIG) a koncem téhož roku, 18.prosince, vznikla v Americe druhá česká ústřední sokolská organizace „Župa Fügner-Tyršova“ se sídlem v Chicagu.

Není bohužel možné zde uvádět všechny aktivity, kterými Sokol v době svého velkého rozmachu žil, ale následující ukázky snad jako ilustrace dobře poslouží.

V.všesokolský slet, pořádaný v roce 1907 opět na Letné, byl zahájen již 9.června, po prvé sletovou scénou, šachovou hrou představující Žižkovo vítězství nad Zikmundem v roce 1422. Další neděle, 16.června, byla věnovaná cvičení školní mládeže, v neděli 23.června cvičilo žactvo a dorost (2 300 žáků a žákyň, 500 dorostenců), na hlavním sletovém dnu 30.června cvičilo 7 600 mužů, 2 400 žen, sletového průvodu se zúčastnilo 12 500 sokolů v kroji. Sletu se zúčastnili sokolové a hosté z Ameriky, Belgie, Bulharska, Francie, Chorvatska, Lucemburska, Maďarska, Ruska, Slovinska, Srbska a delegace arabských gymnastů z Alžíru. V rámci sletu, jehož průběh sledovalo na 200 000 diváků, konaly se po prvé v Praze mezinárodní tělocvičné závody, v nichž družstvo ČOS zvítězilo.
Přípravy sletu a jeho průběh byl bedlivě sledován policií nejen v Praze, ale i rakouskými ministerstvy ve Vídni, zvláště když na jaře 1907 byla hlášena zpráva, že anglický král chce spojit plánovaný pobyt v Marianských lázních s návštěvou sletu.
V.všesokolského sletu se po prvé zúčastnili také slovenští sokolové z Ameriky, kteří po sletu navštívili své rodné kraje na Slovensku. Přestože maďarské úřady nedovolily, aby byli oficiálně přivítáni (v Martině četníci násilím vyklidili sál, kde se měl konat večírek na počest amerických sokolů), byla jejich návštěva velikou posilou slovenského národního uvědomění. Slováci byli velice povzbuzeni skutečností, že jejich rodní bratři v Americe nezapomněli na svou vlast a hrdě se k slovenskému původu hlásili. Pod vlivem jejich návštěvy vznikla v roce 1908 v Žilině ilegálně sokolská jednota, jejíž cvičení se konala v noci na Chlumeckém vrchu „v stíne mesačného svetla“; působila ovšem jen krátce, než byla maďarskými úřady zakázána.

        

V květnu 1908 byl bývalý starosta ČOS dr. Jan Podlipný zvolen předsedou České národní rady.
-
Na žádost ruské vlády o vyslání odborníka sokolského tělocviku do důstojnické školy v Petrohradě, byl tam v listopadu 1908 vyslán stálý cvičitel ČOS František Erben; v Rusku v té době působilo přes sto učitelů sokolského tělocviku.
-
V roce 1910 udělil Mezinárodní olympijský výbor České obci sokolské svou nejvyšší poctu, „Olympijský pohár“, za zásluhy o tělesnou výchovu

Hlavní sokolskou událostí roku 1914 byl ve dnech 14. až 28. června slet v Brně, kdy při odchodu žen ze cvičiště bylo oznámeno, že v Sarajevu byl zastřelen následník trůnu. Díky rozvážnému přístupu se pořadatelům podařilo zabránit panice a v klidu slet ukončit ihned po následném cvičení mužů. 28.července 1914 vyhlásilo Rakousko válku Srbsku.

Válečným stavem byl rakouskými úřady zahájen přísný postup proti českým vlastencům a první obětí této persekuce se stal Slavomír Kratochvíl, člen Sokola v Přerově, který byl za rozšiřování letáků a ruských proklamací 23. listopadu 1914 vojenským soudem v Moravské Ostravě odsouzen k trestu smrti a zastřelen. 

    

Čeští vojáci, pokud mohli, přebíhali z rakouských oddílů k Rusům, Srbům, Italům, kde se hlásili do zahraničního vojska – československých legií. Sokol pařížský se stal hned v roce 1914 jádrem dobrovolnické jednotky, roty „Nazdar“, která se proslavila v bojích proti Němcům, v nichž polovina sokolských členů v čele s náčelníkem Pultrem nalezla hrdinskou smrt. V Rusku vstupovali sokolové do „České družiny“, americké sokolstvo, české a slovenské, pomáhalo zahraničnímu odboji finanční podporou, náborem dobrovolníků do čs. legií a účinným působením na americké veřejné mínění.
-
V dubnu 1915 přešlo u Dukelského průsmyku do zajetí 1 800 mužů 28.pěšího (pražského) pluku a rakouské vojenské velitelství usuzovalo, že popud k přeběhnutí vyšel z řad sokolských; pluk byl rozpuštěn a vymazán ze seznamu rakousko-uherské armády. Stejný osud postihl koncem května 36.pěší (mladoboleslavský) pluk, z něhož přešlo do zajetí 1 555 mužů.

V průběhu války byl Sokol pod přísným dohledem úřadů, jeho členové se stali důležitým článkem domácího odboje, byli perzekuováni, za „velezrádnou činnost“ zatčeni a uvězněni Karel Kramář a starosta Sokola dr.Scheiner...všechno směřovalo k tomu, co posléze nastalo...(citace=>)

Dne 24.listopadu 1915 bylo pražskému místodržitelství nařízeno rozpuštění České obce sokolské výnosem c.k.ministerstva vnitra, v němž bylo mj. uvedeno, že ČOS podporovala před válkou intenzivní vztahy s cizinou, je podezřelá z protirakouských styků s americkým sokolstvem a „… další trvání spolku Česká obec sokolská jeví se tudíž státu nebezpečným.“ Stejným výnosem byl také rozpuštěn Svaz slovanského sokolstva. Již předtím, 12.listopadu 1915, bylo také v zájmu státu poštovním úředníkům zakázáno být členy Sokola. 

    

V lednu 1917 byl na popud sokolského nadšence Jana Čapka, náčelníka Sokolské župy Moravskoslezské, ustaven v zajateckém táboře Santa Maria Capua Vetere v Itálii Československý dobrovolnický sbor, zárodek československé legie v Itálii
Po vstupu Spojených států do války v dubnu 1917 nastalo v českých zemích částečné uvolnění, persekuce byla zmírněna a na 30.května bylo svoláno první zasedání říšské rady.
Z iniciativy Jaroslava Kvapila, spolutvůrce sletové scény na VI.všesokolském sletu, byl vyhlášen Manifest českých spisovatelů, první veřejný projev nesouhlasu s rakousko-uherskou nadvládou, žádající české poslance v říšské radě, aby obhajovali zájmy národa, nebo se vzdali svých mandátů

  

Vyhlášení Československé republiky 28.října 1918 znamenalo okamžitou obnovu České obce sokolské, která byla v první popřevratové době hlavní oporou Národního výboru.
Soudobý kronikář v popisu tehdejší situace napsal v Sokolském věstníku: „Sokolstvo přejímalo obtížné úkoly v Praze i po celé zemi, naráz, s jistotou, která budila obdiv i malomyslnost odpůrců. Sokol odzbrojoval cizí vojsko, zachraňoval z prostřed německého území milionová skladiště oděvů, obuvi, zbroje i střeliva, střežil nepřátele našeho mladého státu, odhaloval skladiště zatajovaného zboží a zabraňoval jeho rozvlečení, střežil umělecké sbírky, hlídal kasárna, továrny, zbrojnice, nádraží, železniční tratě, chytal podvodníky, lupiče, provokatéry, bděl ve dne i v noci nad klidem v ulicích, změnil se cele z nadšeného idealisty ve střízlivého strážce pořádku…”

   

Knihu  SOKOL – malé dějiny velké myšlenky 
si můžete objednat na adrese:

Nakladatelství IM
Leoše Janáčka 164, P.O. Box 31
763 26  Luhačovice-Pozlovice
PhDr. Irena Voštová, tel. 577 131 261, atelierim@volny.cz

 Pro redakci Pozitivních novin upravila a sestavila Marie Zieglerová

Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 01. 11. 2007.

Pozitivní noviny jsou neziskové internetové médium, které v letech 2004–2012 připravovala ve svém volném čase skupina nadšenců pod vedením Pavla Loužeckého. Všichni autoři a dopisovatelé do Pozitivních novin přispívali bezplatně, ze své vlastní svobodné vůle. Ačkoli od roku 2012 nové články nevychází, Pozitivní noviny i nadále fungují jako skutečná oáza pohody a optimismu na síti pro všechny čtenáře, kteří potřebují pravidelný zdroj k čerpání životní energie, inspirace, nápadů, zábavy, moudrých myšlenek a informací všeho druhu.